Výsledky cesty do Rumunska, den první...

Nevím, jestli to nebude znít blbě, ale letošní Rumunsko bylo trochu zklamání. Zklamání v tom ohledu, co jsme prošli. Plán jsme splnili asi do třetiny. Na druhou stranu to byla mnohem lepší dovolená než loni Retezat a snad to předčilo i krásu Fagaraše. Nevystoupili jsme ani nad 2000 metrů, zato jsme však přelezli stovky padlých stromů, prodrali se kilometry kleče a jehličí a asi dvacetkrát zabloudili. Akce se nakonec účastnili tři mohykáni: já, Radek (byli jsme dva Radci) a Michal.

Vše začalo v sobotu 19. září, kdy jsme vyrazili vlakem směr Břeclav a Budapešť. Byly trochu komplikace s Michalovým příjezdem do Brna (což ale byla moje chyba) a určitě docela náhoda bylo setkání s Peťou Gbelcem na břeclavském nádraží. Zašli jsme do blízkého pajzlu na nejhnusnější pivo v mém životě. Bylo tak hnusné, že jsem ho ani nedopil. Je to hospoda nalevo od nádraží, fakt mazec.

Dál už to šlo celkem v pohodě, příjezd do předražené a zaplivané Budapešti, kde jsme si v podobně charakterizovatelném pajzlu dali Velkopopovického Kozla, pak podobný hamburger na nádraží Keleti a nakonec nespokojená průvodčí ve vlaku, která tvrdila, že nám nechce dělat problémy, ale přitom nás chtěla vyhodit z vlaku. No, Maďarsko mě asi přestává bavit.

Příjezd do Rumunska byl triumfální, bohužel vlak končil v Simerii, kde jsme museli docela dlouhou dobu trpět na nádraží mezi dost pochybnými lidmi. Naštěstí byl otevřený stánek, kde jsme kupovali piva a také se ukázalo, že to byla jen taková příprava na nadcházející cestu vlakem do Vintu de Jos. Jeli jsme rychlíkem, který tuším spojuje města Timisoara a Cluj. Byl plný ožralých snědých spoluobčanů, ozýval se tam chvílemi hrozný řev, pak se začali na chodbičce u záchodů prát a na nás nezbylo místo, takže jsme stáli před kupé a doufali v brzký přestup. Ten nastal ve Vintu de Jos.

Následoval přestup na luxusní osobák do Sibiu, složité hledání směnárny, která by fungovala i v neděli po ránu (hotel Ibis a pak doleva), no a nakonec podvodník taxikář, který z nás vymámil o 400 korun víc, než jsme se dohodli. Teď jsme tedy v Brezoi a vyrážíme do prvního kopce...