S očekávaným překvapením jsem po dnešním přečtení novin zjistil, že nekonečná reality - show na téma "Jak udělat voly z těch, co chodí volit" stále pokračuje. Vím, že od našich politických představitelů nemůžu očekávat rozumově odůvodnitelné chování, ale přesto mě to pokaždé překvapí a nestačím žasnout.
Poté, co pan Melčák udělal čáru přes rozpočet všem, kteří měli zájem opět vyměnit vládu a prohodit si koryta, se začaly dít zvláštní věci. Ústavní soud se stal překážkou pro spoustu zúčastněných a dokonce i pro "prezidenta" Klause. Paroubek bradavičnatý, nový druh opočlověka, který se vyvinul z RAJského protlaku, se opět vyznamenal. Odstoupil od voleb. Socani investovali několik desítek milionů do volební kampaně a takové fiasko. Podle mých průzkumů veřejného mínění si 90 % lidí myslí, že Paroubek je kuní ksicht. Možná, že by to měl vědět i dotčený, třeba by shodil masku a vyrazil mezi lidi, za jejichž zájmy tolik "bojuje". Obyčejní lidé mají totiž už dost papalášování a zhovadilostí tohoto "muže". Ve zprávách už ho nemůžu ani slyšet, vyvolává to ve mě nauseu. No a při čtení novin mě postihuje pálení očí. Myslím, že i Marťani by dali od spojenectví se současnou socdemkou chapadla pryč. Ještě, že zbývají komunisti... Sice nám pan Paroubek tvrdí, že s komunisty se nemluví, ale počkejme si po volbách. Ať už budou kdykoliv, tak se stejně zapomene na všechny předvolební sliby a bude se nadále bojovat o koryta. Archimédes by mohl předefinovat svůj slavný zákon. Množství prasat od koryta vytlačených se rovná počtu prasat ke korytu se deroucích. Známé přísloví říká, že s jídlem roste chuť. Na Paroubkovi to vidět není, poté, co opustil svou dlouholetou partnerku (i když předtím Topola plísnil za stejný krok), si nechal pravděpodobně provést odsátí tuku z jistých partií (nebo partají?), oblékl růžové tričko a vyrazil do ulic s novou ozdobou po svém boku se skromným úsměvem od ucha k uchu á la Lucie Bílá. Kdyby na jeho pomazané hlavě bylo co gelovat, tak by si tam jistě v rámci svého volebního pogromu nechal postavit i žlutého kohouta. Očekávám, že si časem nechá odstranit i bradavici na tváří, otázkou zůstává, co by to udělalo s tlakem v jeho sexuálně atraktivní mozkovně.
Druhá strana barikády je na tom velmi podobně. Kdo nekrade, ten okrádá vlastní rodinu. Kdo nezvrací, tak pije pod svoje možnosti. S nostalgií vzpomínám na krásný bilboard "do ódées svěží vánek vnese Míra Topolánek". Vánek už vyvanul, smrad ale zůstal. Vysvětlování dovolené v Itálii mi připomíná vtip, kdy se občan tmavší barvy pleti vymlouvá policistovi, poté co někoho pobodal. "Když on mi šestkrát naběhl na nůž a z toho jednou pozadu, já jsem ho nechtěl píchnout!" Jestliže potkám svého oblíbeného libistu na jachtě hned vedle mojí, pak ho několikrát náhodou potkám všude možně po italské riviéře, no a náhodou zjistíme, že naše jachty parkují hned vedle sebe, pak si uvědomím, jak je ten svět malý. Nechce se mi věřit, jak moc je dnes politika provázána s kradením všeho druhu. Nezachrání nás už ani pak František Dohnal z NKÚ, už i jeho dohnala touha po autech určených k "reprezentativním" účelům. Totéž platí i o jeho nadstandartním bydlení. Ze státních zakázek se stal byznys, který platíme my. Vynáší to však těm, kteří už krást umí. Kdybych to věděl, tak jsem se po základní škole dal na Střední politickou. Začal bych jako bílý kůň nebo nádražák, pak bych si udělal advokátní zkoušky, nebo se stal lobistou. Nakonec bych založil vlastní politický program, vedl bych politickou stranu, smál se všem do ksichtu a užíval si života. Když už by to začínalo v mé straně smrdět, tak bych založil stranu novou, investoval na Floridě a nebo se stal eurokomisařem, respektive europoslancem.
Naštěstí i dnes - dvacet let po listopadu - jsou náznaky jisté nespokojenosti. Začalo to Čektekem, pak to byla vajíčková kanonáda a nakonec vrhání kamenem. Vajíčka očividně nezabraly, kamení je na můj vkus už skutečně tvrdá léčba. Optimální projektil by mohlo být hovno (Bobošíková by mohla vyprávět). Hovno se dobře tvaruje, je efektivní a smrdí široko daleko. Nechci nikoho navádět, ale je to ideální materiál. Umí i pohnojit a při troše snahy z toho vzejde něco plodného. Ostatně člověk je stvořen k tomu, aby každý den udělal aspoň jedno hovno. I to slovo samotné má takovou jiskru. Od toho nejútlejšího věku jsme s hovnem spjati. V hovnech jsme leželi jako malí, v hovnech budeme ležet jako staří. Uvědomme si, že jsme hovny už dvacet let krmeni. Hovno jsi a v hovno se obrátíš.
Život jde dál, bez hoven by byl chudší. Buďme za ně vděční. Jejich produkce je pro nás úlevou. Vypovídají o nás mnohé, podle jejch skupenství a odéru zjistíme složení naší stravy, psychickou pohodu a obsahují i genetický materiál. Krmit bysme se jimi však nemuseli. Jestliže si to někdo z papalášů uvědomuje, tak by mohl i očekávat, že mu to bude národ vracet. A pokud to netuší, tak mu přeju ničím nerušené uhýbací reflexy a sprchu v blízkosti.
