Cesty páně

Po delší odmlce se opět dostávám k životním cestám a křižovatkám. Štěpánek roste jako z vody, lozí po zemi, rychlý je jako vítr a v očích má oheň. Čtyři živly v jednom človíčku. Ukočírovat ho je stále těžší a já i Klárka to zvládáme dost těžko. Víme ale, že to k tomuto věku patří.

Doma se mi mezitím hromadí seznamy úkolů a nesplněných slibů. Oprava šuplíku, který prcek zdevastoval, sice proběhla, ale je opět ve stejném stavu, možná horším. Štěpán opět úřadoval. Poškozená pračka pere, chuchvalce prachu končí za skříní a drobky z koberce každý večer vybírám - vysavač nemám sílu vytáhnout. Do toho je třeba starat se o hady a kamarády. Nakládám sýry, sleduju zpravodajství, čekám na nový počítač a sbírám po bytě hromádky nepořádku.

Vrcholem bylo, že jsem asi onemocněl prasečí chřipkou. Asi tři dny mi bylo blbě a teď se začínám vzpamatovávat. Nekašlu, jen smrkám a jsem hrozně unavený. Prostě otrava...

Už se však těším i na Vánoce, skončí další rok, který pro mě tolik znamenal a už nikdy nebude nic jako dřív. Snažím se zachovávat nadhled nad všema katastrofama a vidět v nich to pozitivní. Je to nejrozumnější cesta. Jestliže existuje řešení problémů, tak není třeba panikařit. Jestliže neexistuje, tak panikaření nepomůže. Za týden nám budou dělat okna, panikařím a očekávám nadcházející katastrofu :)