Tak, je to tu. Po letech půstu a odříkání jsem se rozhodl k radikální změně! Založil jsem si blog. Národ český i moravský se dočkal a bude konečně obšťastněn mými blogovinami a blogárnami. Sám nevím, co to pro mě bude znamenat. Jistě ztrátu soukromí a času. Také jistě hledání inspirací a nápadů. Můžu třeba komentovat počasí, nebo nekonečný seriál z poslanecké sněmovny a senátu na téma, jak by nám bylo, kdyby v senátu zůstali koni a nenastěhovali tam prasata... Můžu také přemýšlet o tom, kolik potkanů se vejde do jednoho hada, nebo o tom, proč trpím syndromem trvalé unavenosti a žízně.
Sami vidíte, že rozsah mých možností je široký. Prvním příspěvkem bych třeba mohl začít tím, co mě k tomuto radikálnímu a nečekanému kroku dokoplo a nastrčilo. Prvním impulsem bylo to, že se v práci hrozně nudím. Hledám zábavu. Už jsem zkoušel různé závislosti. Začalo to samotným přístupem na net. Denně se toho hodně děje, jsou i jistě kvalitní zpravodajské servery, jmenujme třeba blisty, nebo idnes. Nelze to však dělat donekonečna. Stal se ze mě uživatel turistika.cz a pak i tisicovky.cz. To ale také omrzí, chtělo to nějaké odlehčení, nějakou ptákovinu, která mně pomůže zabít hodiny času. A pak jsem to našel. Můj exspolubydla Jano, věčný závislák na internetu, skypu a tripech, začal hrát travian. Jednou jsem to zkusil, no a projel jsem to. Postupně jsem se však vypracoval a dnes jsem se rozhodl, že na to kašlu. Už jsem začal vyhrávat vše, co se dalo. Bitvy se mi dařily, dařilo se i budování a vynalézání. Přišel konec a já mám klid. Nemusím po nocích očekávat útoky a hlídat si sýpku. Pak to bylo stahování filmů a hudby. Kvalitního a divokého gypsy punku není nikdy dost a filmy od Lynche nebo od Burtona mají přece takovou hloubku!
Stále jsem hledal něco, co mi dovolí nejen přijímat, ale také vydávat. Někoho obveselit nebo donutit k zamyšlení. Dnes jsem na to narazil. Kamarádka Linda mi poslala své neuvěřitelné erasmácké příhody z Plovdivu a já jsem zkusil také založit blog. Kupodivu i já jsem pochopil všechny kroky k této bohulibé činnosti a rovnou se pustil do plození. No a vzniklo toto. Bohužel si teď s hrůzou všímám, že píšu jednu blbost za druhou. Blog začíná splňovat svůj účel :)
Milý deníčku, už nikdy nechci být třídní učitelkou.
před 11 lety
Žádné komentáře:
Okomentovat