Očekávání věcí příštích

Jsem opět v "tom". Už za pár dní se opět po roce začnou dít věci nevysvětlitelné, nečekané a udivující. Již po několikáté za život se mé tělo chystá na cestu prostorem a má mysl na cestu časem.

Jedu do rumunských hor. Po cestách, kdy jsem v této krásné zemi projel hory Vladeasa, Bihor, Fagaraš a Retezat, mě čeká další dvojice pohoří. Budou to pohoří málo známá. Pan Nevrlý o nich píše jako o "nekonečných" a "divokých" horách. Chystám se prošmejdit pohoří Kapaciny (Capaţinii) a Paring. O mých předchozích pohořích bylo v knize Karpatské hry psáno jako o "hříběcích", "propastných", "větrných" a "jezernatých" horách. Snad pokaždé se avizované přirovnání splnilo. Na Vladease se proháněly stáda strakatých koníků, v Bihoru se bělaly stěny a černaly dna hlubokých propastí, na Fagaraši se ženili všichni čerti a vítr nám poškodil i stan a na Retezatu se v hlubokých a šedých jezerech zračila mračna a skalnaté štíty.

Od Kapacinských hor tedy očekávám bloudění a nekonečné dny pochodu. Chceme pořádně prozkoumat východní část těchto hor, oblast, kde leží dva národní parky, oblast, kam mnoho turistů nechodí. Vyrazíme z městečka Brezoi, je zakleté v hluboké soutěsce řeky Lotru, při soutoku s divokou a nejdelší rumunskou řekou Olt, a na všechny strany od něj se tyčí dvoutisícové hory. Na severovýchod je to vysoký a rozsáhlý Fagaraš. Na jihovýchod je to tajuplné a kláštery poseté pohoří Cozia, které je středem národního parku. Na severozápad je to loupežnické a pusté pohoří Lotru. A na jihozápad jsou to naše Kapacíny. Capaţini znamená rumunsky "lebka", ale také přilba nebo nějaká pevná skořápka. Možná, že je od tohoto názvu odvozeno i slovo "kapuce". Nevím, kde se ten název vzal a z čeho vzešel, ale doufám, že to poznám. Jeden z dominantních vrcholů se totiž jmenuje Capaţinii.

První dny budeme tedy trávit v těchto horách. Z Brezoi naše cesta povede na jih, půjdeme západním okrajem národního parku Cozia - Naraţu, který chrání jednak masiv Cozia a hlubokou a obrovskou soutěsku Oltu, tak i východní části Kapacinů. Rádi bychom vystoupili na 1500 metrů vysoký Naraţu. Koukal jsme na něj na googlemaps. Je to taková bílá vápencová skála, která trčí z lesů, možná jako Malý Rozsutec. Takhle si ho apsoň představuji. Od tohoto kopce máme vymyšlené dvě alternativy, buď oklikou přes hory, nebo přímo do lázní Baile Olanešti. Tak jako tak to bude dost objevná cesta, jejíž hlavní cíl je další národní park Buila - Vinturariţa. Zde si chceme prohlédnout skalní kláštery, překonat hlavní hřeben tohoto vápencového masivu a nakonec si i projít nejmohutnější soutěsku v Karpatech. O tomto národním parku je toho hodně. Třeba to popíšu, až tam skutečně dorazím a projdu si ho.

Další cesta už bude více konzervativní. Půjdeme přes hlavní hřeben Kapacinů, což jsou rozsáhlé travnaté poloniny, které se táhnou daleko za obzor. Odtud je jejich přívlastek "nekonečné hory". Hlavní hřeben se táhne až do hlubokého sedla, kde začíná pohoří Paring. Ten je druhým nejvyšším pohořím Rumunska (pokud počítáme masiv Iezer - Papuša jako podcelek Fagaraše). Velký Paring se tyčí do výšky 2516 metrů.

Než se k němu dostaneme, budeme muset překonat další poloniny, kterými je charakterizovaná první třetina Paringu. Pak začínají skály a plesa. Celý jeho hřeben je často srovnáván s Nízkými Tatrami, výškou však převyšuje i Roháče. Zvládnout se dá za dva až tři dny, což bych rád splnil. Cestou budeme sestupovat k jeho třem nejkrásnějším plesům. Prvním bude Gilcescu, pod kterým se nachází soustava vodopádů a nad ním obrovský kar zvaný "Dračí kotel", další bude Mindra, které v paringu leží nejvýše těsně pod nejvyšším vrcholem pohoří. A poslední plesu bude tajemná Mija, která je nejsevernější a nejvíce izolovaná od ostatních ples.

Poté dojdeme k první civilizaci pod vrcholem Malého Paringu. Lanovkou se svezeme dolů k městu Petrošani a tam nastoupíme opět na vlak. V tomto městě jsem končil už loni. Znám tam dobrou pizzerii a vůbec mi to nepřipadalo tak ošklivé město, jak se píše ve většině cestopisů. Třeba budu mít i víc času na prohlídku.

Po návratu se tu určitě svěřím s dojmy i uskutečněnými sny. Sám jsem zvědav.