Kalamita

Kalamita - tímto slovem můžu shrnout poslední týdny, které jsem zažil. Kalamita bylo množství piv na bečce v Tečovicích, kalamita byla v práci před Vánocemi, kalamita byla u nás doma během Vánoc, kalamita byla mezi svátkama, kalamita přišla i jako onemocnění na Silvestra, kalamita nastala v práci poté.

Začínám z toho mít chronický syndrom nepsokojenosti. V práci běhám jako pes tam a zpět. Doma mě honí Štěpánek po bytě a na blog jsem se dostal po měsíci.

Zpracovávám teď několik kapitolek do nového průvodce o rumunských horách. Mám to už hotové, teď to leží na jazykové korektuře a pak budu konečně slavný. Další rok má vyjít průvodce po jugoslávských horách, ten mi teprve poskytne prostor :) Nebude to několik kapitolek, ale přímo kapitol. Z toho důvodu se letos musí uskutečnit cesta do Kosova, rád bych totiž kapitolu o Prokletých horách psal v průvodci sám. Z tohoto důvodu vyzývám potincionální zájemce (lidé z loňska) k domluvě na letošním termínu. Program snad stejný, ale po špatných zkušenostech jedeme vlakem. Alespoň bude možnost poznat důkladnost osobní prohlídky na hraničních přechodech mezi Srbskem a Kosovem :)

Po jarních prázdninách v okrese Zlín bych rád vyrazil někam na hory. Myslím, že to bude počátkem února. Spaní venku, sněžnice s sebou. Místo mi je jedno, jen aby tam byl sníh a nebyli lidi.

Ze Štěpánka máme radost, už občas dokáže stát sám. S oblibou zápasí v posteli s polštáři a brble u toho slova: "kudli, kudli, kudli". Pod jeho vedením věci lítají všemi směry. Kuchyň je jako válečná zóna a v obýváku jsou hračky všude rozmístěné jako miny. No ať žijí radosti a slasti života!